Architektura za čtyřmi hranicemi: Szymon Rozwałka (PL)

Architektura, stejně jako památková péče, často netoleruje to, co sama nevytvořila, ať už reálně, nebo virtuálně. Každý rozpor, improvizace, nedůslednost, špína nebo kýč jsou vnímány jako plevel, který musí být odstraněn. Stejně jako u metaforického zahradníka Zygmunta Baumana i zde „plevel“ — odjakživa součást ekosystému — narušuje imaginární dokonalost – dokonalost ve své modernistické militantnosti slepou, netolerantní a neměnnou.

Současný polsko-český architekt Szymon Rozwałka, který působí na Fakultě architektury VUT v Brně, se ve své přednášce s pomocí příkladů z vlastní praxe, studentských projektů Ústavu experimentální tvorby VUT a vybraných realizací v Polsku vymezí proti architektuře modernistů, proti posedlosti architektury čistotou, kontrolou a eliminací odlišnosti. Zaměří se naopak na hledání krásy architektury „na pomezí“ – architektury protikladu, znejistění a nedokonalosti.