Lydie Šloufová/ Sochy a jiné úlety aneb polapit prostor

Když jsem zamlada šla na výstavu nějakého známého autora, těšila jsem se, že uvidím znova něco, co jsem už od něho znala. Překvapilo mě, že se mezitím tématika jeho obrazů trochu změnila, začal preferovat jiné barvy, nebo se oprostil od detailů. Ale měl na to právo. Na výstavě přece nejde o jednotlivé obrazy, ale o výklad světa, jak ho pochopil a jak nám to chtěl sdělit. Možná jste sem přišli s očekáváním, že uvidíte akvarely z Vysočiny, symbolické portály, schodiště a mosty nebo aradecory s biblickou tématikou.

A zatím SOCHY A JINÉ ÚLETY. Omlouvám se vám, milí sochaři. Nedělám si legraci z vaší vážné a těžké práce. Jen bych si chtěla hrát s prostorem a neumím tesat do kamene. Třeba se mi ho podaří polapit do různých vrstev textilu nebo škrobem prosáklého papíru. Do 69 let jsem učila. Nejdřív na ZUŠ a pak na gymnáziu. Od té doby si hraju se svými vnuky nebo dětmi svých přátel. Říká se, že výtvarné práce dětí a amatérů nejsou umění.