Petr Hartman / Konfigurace duše

Je to již šest let od mé autorské výstavy v galerii Jiřího Trnky a nyní se vracím takříkajíc na místo činu. A opět bych vám rád přestavil svoji práci - obrazy a sochy. Jde o volné pokračování mojí letošní výstavy v divadle J. K. Tyla. Kdo mě zná, ví, že mým tradičním námětem je žena, nositelka krásy, lásky a života. Postavy na obrazech a sochy jsou pro mě živé bytosti zachycené v tisícině sekundy jejich pohybu. Postava odněkud přichází a někam směřuje. Má radost, trápí se, po něčem touží a na něco se těší. Každému divákovi je dopřáno dohrát si ten příběh po svém. Miroslav Horníček to nazýval dobrodružstvím zraku. V případě sochy je pocit umocněn. Sochu mohu obejít, podívat se na ni zezadu, shora, a hlavně se jí mohu dotýkat. Zaznamenat ladnost křivky, pocítit intimitu povrchu a předat jí teplo svých dlaní. V tomto případě je pak lepší oči i zavřít.